Začínala jsem focením domácích mazlíčků. Psi, jejich energie, jejich přirozená neposednost — to mě bavilo. Postupně jsem zjišťovala, že majitelé chtějí být na fotkách taky. A tak přišla první přání: „Mohla bys nás nafotit i s Miou?"

Zdálo se to jednoduché. A přitom to změnilo všechno.

Z těch společných momentů — kdy děti se smějí a rodiče si povídají — vznikaly snímky, které mě samotnou překvapily. Pak přišla žádost o svatbu. Pak těhotenské focení. A najednou tady byl puzzle dílek, který mi v portfoliu chyběl.

„Zjistila jsem, že vlastně ani neumím nafotit statický portrét. A že mi to vůbec nevadí."

Většina mých fotek je lifestyle — kdy si povídáte, smějete se, držíte se za ruku. Nic pózovaného, nic přepjatého. A právě to v roce 2025 ocenila prestižní Berlin Photography Awards 1. místem v kategorii „Rodinná fotografie".

Neplánovala jsem rodinné focení. Vy jste si ho vyžádali sami — a já jsem ráda, že jste to udělali.